„Hudba je těsnopis emocí. Emoce, které lze popsat tak nesnadno, jsou přímo sdělovány člověku v hudbě a v tom je její síla a význam.“ L.N. Tolstoj

Historie Českého komorního orchestru sahá až do roku 1946, kdy se Václav Talich, jeden z nejvýznamnějších československých dirigentů rozhodl založit komorní orchestr z nejlepších žáků Pražské konzervatoře. Vznikl tak orchestr o 36 členech, který dramaturgicky i způsobem práce přímo navazoval na České kvarteto. Jednatelem Českého komorního orchestru se stal tehdy jednadvacetiletý Ivan Medek. Díky stylu práce, pečlivosti nastudování a nadšení mladých interpretů se brzy orchestr dostal do hudebního povědomí a již během prvních dvou sezón spolupracoval pod Talichovým vedením s takovými jmény jako Beno Blachut, František Maxián, Josef Vlach, Václav Smetáček, Richard Zika, Jiří Novák, Alexandr Plocek, Pierre Fournier. Programy orchestru byly tematicky koncipovány například jako "Večer české hudby", "Večer evropského baroka", "Mozartův večer", "Janáčkův večer" apod. Slibně rozjetá první éra ČKO byla ukončena v roce 1948, kdy k pokračování činnosti orchestru bylo nutno splnit podmínku danou komunistickým režimem a zříci se svého zakladatele Václava Talicha. Takovou možnost však všichni členové orchestru odmítli a raději činnost orchestru pozastavili.

 

Po deseti letech se k Talichově myšlence vrátil první houslista Talichova ČKO, Talichův žák a spolupracovník, primárius a zakladatel Vlachova kvarteta, Josef Vlach. I on práci při práci s komorním orchestrem vycházel z principů komorní hry, které si osvojil při studiu kvartetního repertoáru. S tímto přístupem se mu do orchestru podařilo získat samostatné sólisty, komorní hráče a další vynikající osobnosti pražských orchestrů, kteří pod jeho vedením již při prvním svém vystoupení dokázali vzbudit nadšený ohlas obecenstva, a nadchnout i přítomného Václava Talicha, který dokonce vyslovil přání, aby právě tento soubor nesl název Český komorní orchestr. Tím začala druhá éra ČKO. Z úspěchů této éry ČKO lze zdůraznit např. pozvání na zahajovací koncert mezinárodního hudebního festivalu v japonské Ósace v roce 1960. Tamní kritika označila vystoupení orchestru za největší hudební událost v Japonsku. ČKO také zahajoval – jako první československý orchestr – festival v Salzburgu, který byl rozhlasem přenášen do 52 zemí celého světa. Orchestr vystupoval v Evropě i v Americe a byl ozdobou i mnoha dalších festivalů – v roce 1964 v Dubrovníku, 1966 – na Pražském jaru se sólistou Henry Szeryngem, 1966 – v New Yorku se sólistou Yehudi Menuhinem apod. Kromě toho spolupracoval orchestr i s dalšími - domácími i zahraničními umělci, např. se Stanislavem Duchoněm, Leonidem Koganem, Georgem Malcolmem, Ivanem Moravcem, Janem Panenkou, Josefem Sukem a dalšími. Z dobových kritik se dá vyčíst zejména chvála ušlechtilosti a zároveň plnosti zvuku, přesnost souhry (ČKO hrál v obsazení 24 smyčců, bez dirigenta), ojediněle velké dynamické škály a strhujícího výrazu.

 

Tato éra orchestru byla ukončena smrtí Josefa Vlacha v roce 1988, kdy pomyslnou štafetu uměleckého vedení ČKO převzala Jana Vlachová a pokračovala v udržování tradice s další generací umělců, především Vlachových žáků. Vedení orchestr se spolu s Janou Vlachovou ujali Jakub Waldmann, Ondřej Kukal a později i Andreas Sebastian Weiser. Tím začala třetí éra ČKO, která pokračuje až do současnosti.