Mikael Ericsson
Mikael Ericsson
se narodil ve švédském městě Arvika. Jeho otec byl klavírista a pedagog, bratr je houslista. Začal v sedmi letech hrát na violoncello u dánského pedagoga H-E Deckerta a jako patnáctiletý byl přijat na výběrové škole švédského rozhlasu na zámku Edsberg poblíž Stockholmu. Tam studoval u Prof. E.Blöndala-Bengtsona a na jeho doporučení u něho pokračoval (po ukončení gymnásia v rodném Arvice) jako posluchač na Královské Konzervatoři v Kodani. Navštívil také mistrovské kurzy u G.Fallota (Mont Orford-Montreal, Kanada) a u „Cellové legendy“ G.Piatigorského. Setkání s českým houslistou a učitelem Josefem Vlachem, se kterým se poprvé setkal na mezinárodní letních hudebních kurzech ve Švédsku, vedlo mladého Ericssona do Prahy, kde studoval u Prof. J.Chuchra na AMU v Praze. V roce 1978 se stal finalistou slavné soutěže P.I.Čajkovského v Moskvě (jako první švéd vůbec) a o dva roky nato vyhrál 1.cenu mezinárodní soutěže „Pražské Jaro,“ kde též obdržel cenu za nejlepší interpretaci soudobé české skladby.
Mikael Ericsson hraje se svou ženou Janou Vlachovou v souboru Vlachovo kvarteto Praha, které spolu založili v roce 1982, ve kterém se hlavně věnují klasické kvartetní literatuře a hudebnímu odkazu Antonína Dvořáka. Hudební pár se ale také věnuje už od roku 1977 repertoáru pro housle a violoncello, skladbám které jen zřídka zazní na podiích. Jako Duo Vlachová-Ericsson natočili na CD skladby Ravela, Honeggera a Martinů.
Jako sólista vystupoval Mikael Ericsson s orchestry ve Švédsku, v Čechách a na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Španělsku a v Německu. V roce 2003 byl pozván do Japonska aby na novoročním koncertě v Nagoyi hrál Dvořákův koncert vysílaný japonskou státní televizí NHK. S orchestrem švédského rozhlasu podnikl turné po Švédsku, s Českým Komorním Orchestrem (kde na pozvání Josefa Vlacha působí od roku 1976 jako člen a sólista) koncertoval po Španělsku. Jeho repertoár je hodně široký a obsáhne sólové, duové, komorní a koncertní skladby od Vivaldiho do Schnittkého, od Boccheriniho až po premiéry nových skladeb.
Hodně času Ericsson věnoval vyhledáváním starší, netištěné skladby, jejího opisu a také natočení např, violoncellové koncerty J.Rejchy (Český komorní orchestr, dir.O.Kukal) a koncerty K.Stamice (Sukův komorní orchestr, dir.P.Škvor), jejichž nahrávka získala cenu českého hudebního fondu. Jeho koníček je vytvořit vlastní kadence k sólovým koncertům a různé úpravy pro smyčcové soubory.